Jdi na obsah Jdi na menu

Jan Surý: Hoj ty štědrý večere…

 Bylo po vánočních svátcích. Staříček Čtvrtina chodil kolem chalupy a uklízel různé předměty, které tam několik dní trvající větrné nárazy nanosily. Vítr si asi neměl s čím pohrávat, protože sněhu žádného nebylo, tak alespoň dostěhoval od potoka listí, suché větve, igelitové tašky, a zbytky pyrotechniky. Naopak plechy, kterými měl stařík přikryté dřevo, se přemístily až za plot. Když to starý Čtvrtina trochu uklidil, sedl si na lavičku, aby si oddychnul.

V takovém rozpoložení jsem jej zrovna zastihl. Pozdravil jsem, popřál všeho nejlepšího a zahájili jsme rozpravu na téma letošní Vánoce:

 „Tož, synku, jak su starý, tož takové divné Vánoce nepamatuju. Sněhu žádného, teplo jak na vesno a všecko je jakési pozobracané. Kdesi ukazovali, že tam kvete aj kvítí. A na horách sa starajú, kdo jím uhradí ušlý zisk, když sa nedá lyžovať. Na rozdíl od tých lyžařú mně po tém sněžisku teskno néni. Aspoň sa po tem kopném dobře chodí, a ti zděšenci možú v autách jezdiť jak v létě. Šak néni dňa, aby v televizi neukazovali nejakého, co sa pokúšál vylézť na strom aj s autem,“ přerušil stařík svůj monolog, aby nabral trochu dechu. Když odpočívání trvalo o chvilku déle, využil jsem mezery a poptal jsem se, jak kmet oslavil Vánoce.

   „Tož jaké velké slavéní? Sme sami dva, tož sa nic nezchystávalo. Já abych nezavazál a furt cosi nekoštovál, tož sem sa dívál na tu kúzelnú bedňu: Přepnúl sem na jeden kanál, či jak sa to menuje: Jacísi dva holohlaví paskřivci tam cosi vařili. Přepnúl sem jinde, zas tam cosi jiní klohnili - prej jíme zdravo! Na dalším programu býl zas jakýsi americký film a tam zas byla jakási hostina, raut, či jak sa ty žranice včil menujú! V dalším kanále naopak zaséj vysvětlovala jakési babisko, jak si udržať zdravú líniju, či co. Nakonec z ní vypadlo, že nájlepší by bylo nejezť nic, enem piť vodu, ale bez bublinek. A ve staréj pohádce na dalším programu, jak na potvoru, byla takéj zrovna královská hostina.  Ukrutně sem sa naštvál, vyrvál sem šnoru od televize ze zásuvky a šél sem rači ven z chalupy. Babka za chvílu pro mňa došla, co že mně zas přeletělo přes nos? Horko těžko sem jí vysvětlíl, že když  v televizi nejsú reklamy, tož sa tam všade o Vánocách enem žere, nebo o tem aspoň furt mluví. Až sa babka dosť nasmíla, tak mně vysvětlila, že taký program je tam aj jindy, ale to préj já nemóžu věděť,  protože většinú odespím už při zprávách. Nechál sem ju  při tem, protože měla pravdu,“ dopověděl stařík a byl zas potichu.

 „Staříčku, slyšel jsem, že jste se na Štědrý večer zúčastnil záchranné akce?“ zarýpl jsem do staříka. Ten vyskočil, jako kdyby ho někdo píchl drátem do oka.

 „Tož, to mně ani nezpomínaj, nebo mňa snáď mory zeberú!  Navečér sme začali smažiť kapra. Všecko bylo nachystané, kapr obálený, olej na pánvě rozpálený a do teho telefón. 

Asi nejaká gratulace, pomyslél sem si. Šak to znáš, dyž máš plné ruky, tož ta potvora debilní začne vyzváňať. Nebyla to ale žádná gratulace, ale volala súsedka, jak kdyby šlo o život: „Že jí uték její psíček, kerý sa leknúl ohňostroja a utěká nekde k nám a že ho na silnici cosi přejede, protože nezná dopravní předpisy a neumí mezi autama chodiť a furt bědákala, že bych měl jíť psa chytíť. S velikým brbláním sem honem všecko pozhasínál, obúl si botiska a šél  před chalupu na cestu. Na silnici bylo tma jak v měchu, protože větr kdesi poškodíl vedéní. Skočíl sem dom pro baterku a to už tam byla aj súsedka a zaséj bědovala nad svým neštěstím se ztraceným psem. Když sme  jí to vymlúvali, že žádná mimořádná akce néni třeba, že sa psisko za chvílu vrátí samo, začala znova bědákať, že uték aj s kusem špagáta a že sa na něm kdesi zachytí, oběsí a do rána zhyne bídnú smrťú. Měl sem na jazyku nachystané, že takéj potvory by žádná škoda nebyla, ale rači sem býl potichy. Protože na cestě nikdo nikde takého čérného blecháča neviděl cestovať, ani ležať přijetého, šli sme hledať do pola. Préj tam velice rád chodí.  Celú cestu sem si nadávál, že su tak blbý a nechál sem sa navésť hledať v čérnéj noci černé psisko, keré je ešče tak neposlušné, že sa nedá zavolať, ani svojú paničkú.

Došli sme ze súsedem až na konec pola a protože mně bylo ukrutně zima, vrátil sem sa dom.  Když sem doma začál pomály rozmrzať, volala súsedka, že pééjšeek ju už čekál doma. Ešče, že sme nevolali tu policejní helikoptéru s termovízijú, jak kdosi navrhovál,“ dokončil stařík svoje rozprávění a bral se do chalupy.

Nezbylo mně, než se rozloučit a odejít také domů. 

 

Jan Surý: Silvestr u Čtvrtinů v roce 2012

Byl podvečer Silvestra 2012.  Už od setmění venku řádila kanonáda petard a ohňostrojů. Že by se lidem stýskalo po dopravním kraválu všedních dnů?

Možná byla důvodem radosti skutečnost, že se nedostavil Konec světa, který falešní proroci stanovili na 21. prosince 2012. Přičinlivá media si na něm přihřívala svou polívčičku a filmy americké provenience se předháněly v líčení, jakým způsobem tato událost nastane.

Blížila se půlnoc a přelom  ze Silvestra do Nového roku. Stažené rolety u Čtvrtinů částečně tlumily hluk, takže obyvatelé domku prožívali tyto události v poklidu tím, že konzumovali televizní zábavu a aby byla lépe stravitelná, prokládali ji občasným zdřímnutím.

„Staříku, za chvílu bude púlnoc a ty si tu spíš jak medvěď v zímě!“ Zalomcovala staříkem babka, která se právě vzbudila..

„No, ať si je! Co s tým nadělám! Kvúli tobě sa čas nezastaví,“ odpověděl nevrle rozespalý stařík.

„To vím takéj, ale blíží sa púlnoc a patří sa  připiť si do Nového roku,“ připomněla mu důvod nočního budíčku. Stařík sice brblal cosi o tom, že zrovna ona, která ho velice nerada vidí s flaškou v ruce, jej nutí do povinného pití. Nakonec uznal její a zvyklostní důvody a začal se shánět po láhvi sektu. Když nic nenašel, obrátil se o pomoc k svojí polovičce

„Kdes  prosím ťa pochránila tu flašku, co sa už měsíc posmetluje ve špajsce?“

„Já?? Já sem ju nikde nedala, ale tys ju už ráno strčil do lednice, préj že sa taková věc má piť pořádně vychlazená. Včil děláš, že o ničem nevíš, nebo si s tú sklerózú na tom tak zle?“ skoro se urazila stará Čtvrtinka.

Stařík mezitím našel omrznutou láhev se sektem a snažil se ji otevřít. Protože tento typ láhve má poněkud jiný uzávěr než flašky s jeho oblíbenou domácí slivovicí a od loňského roku už postup při otevírání zapomněl, musel si na pomoc donést kleště kombinačky.

Při manipulaci s chladným předmětem se v něm probudil podmíněný reflex, který v něm při ochlazení, vyvolával nutnost odpustit provozní kapaliny, aby nedošlo k jejich zamrznutí. Samozřejmě nezůstalo jenom při tom a nešťastník přišel z místnůstky, kterou musel urychleně  navštívit, až v následujícím roce, když už v televizi hráli konec hymny.

„Tož to sa móže podařiť enem tobě! Pro příchod Nového roku a příjíť z tých končin až v dalším roce!“ Naoko se zlobila babka, které se podařilo mezitím otevřít jiné víno.

Připili si na zdraví a poděkovali za uplynulý rok, který byl divný - ale byl. Protože jsou to lidé starší, kteří už od života velké zázraky nečekají, popřáli si, aby příští rok nebyl alespoň horší, než uplynulý. Co víc může obyčejný člověk chtít?

Nakonec se staříkovi podařilo otevřít i sekt a tak u Čtvrtinů definitivně přivítali přicházející rok podle novějšího zvyku bublinkami.

Aspoň stařík nebude mít starost, že se ta dobrota ve flašce zkazí nebo přijde k jiné úhoně.                                                                                  

Tož aj tak sa móže!!