Vítejte v Tylovicích...

Poznáte-li někoho na fotografii od Moniky Pražákové, napište, prosím, do komentářů nebo přímo Monice Pražákové na její e-mailovou adresu .

Na své prarodiče, které pár dnů před koncem druhé světové války zasáhla velká rodinná tragédie, Monika Pražáková  pro tylovice.cz sepsala příběh. 

Ze vzpomínek babičky Ireny

Kromě fotky mám ještě svatební foto mého pradědečka Viktora Kolečka, který zemřel v Tylovicích 5. května 1945, když vynášel granát ze světnice domku číslo 91 a ten na zápraží explodoval.
Viktor Koleček se narodil na Hutisku 31.prosince1912, byl tesařem a do Tylovic se přiženil. Vzal si Marii Vašutovou (někdy kolem roku 1939). Bydleli společně s manželčinou matkou Hermínou Kociánovou a jejím nevlastním otcem Richardem Kociánem, původem z Nového Hrozenkova v domku číslo 91 v Tylovicích. 

Nevlastní tchán byl vznětlivé, mstvivé, agresivní, zlé povahy, hodně pil. Svou nevlastní vnučku schválně posadil na horká kamna. A nevlastní dceři Marii jedenkrát dokonce nachystal na trám nad dveřmi, kde mívali klíč, nádobu s kyselinou sírovou. Měla tehdy velké štěstí, zachránil ji syn.

A jak došlo k rodinné tragédii, při níž zemřel Viktor Koleček? Vrodině se tradovalo, že Richard Kocián přinesl a na stůl položil nevybuchlý ruční granát. Viktorovi řekl, že jej má hned vynést ven, prý mu tam nechali pozdrav Němci. Můj pradědeček zrovna hlídal čtyřletého Lubomíra, dvouletého Zdeňka a v postýlce měl mou sedmiměsíční babičku Irenu. Když granát vynášel z domu, bouchl na zápraží. Nejstarší syn se stihl schovat, prostřední to málem nepřežil, měl vážné poranění hrudníku. Mou babičku zasypala sutina, vyvázla jen se střepinou v kotníku. 

Můj pradědeček je pochován v bezejmenném hrobě v Tylovicích na hřbitově, je zmíněn i na památníku na břehu Bečvy u ZUŠ v Rožnově. Jeho žena se už podruhé nikdy nevdala, jejím celoživotním partnerem se stal Ludvík Janošek z Tylovic. Byl to člověk nesmírně vlídné a přátelské povahy, který s ní vychoval všechny děti. I vnoučata ho velmi milovala. Marie na Viktora nikdy nezapomněla, snubní prsten nosila až do své smrti, kdy se dožila vysokého věku. Říkala, že kdyby nezemřel, měla by s ním aspoň deset dětí. Moje babička by tak aspoň měla sestru, po které celý život toužila.

A jak skončil vrah Richard Kocián? Ten neunesl vinu a v chalupě, na jejímž zápraží k výbuchu granátu došlo, se později oběsil.

Z pamětníků této rodinné tragédie žije už jen moje pětasedmdesátiletá babička Irena.

Autor: Monika Pražáková

Svatební foto Marie Kolečkové, roz. Vašutové (*15. 4. 1914 - 2003), a Viktora Kolečka (*31. 12. 1912 - 5. 5. 1945).

Svatební fotografie novomanželů Kolečkových. Horní řada zleva: Julie Kociánová, provdaná Adamcová (dcera Richarda a Hermíny Kociánových), Františka Kolečková, vdaná Hoňková, Jaroslav Koleček (bratr Viktora, Hutisko), neznámá žena,neznámý muž, Ludvík Mizera (zřejmě bratranec) a  Richard Kocián, nevlastní tchán.

Spodní řada zleva: Paní Kliková, manželka Jaroslava Kolečka, ženich Viktor Koleček, nevěsta Marie Kolečková, roz. Vašutová, Zdena Tobolová, roz. Křenková a Hermína Kociánová, roz. Vašutová.

Zdeněk Koleček, syn Marie a Viktora Kolečkových, se narodil 7. 3. 1943.
 

Svatební fotka mých prarodičů Milana Lešky (nar. 20. 12. 1945, je po smrti) a Ireny Leškové, rozené Kolečkové (nar. 24. 10. 1944).

Foto: archiv Moniky Pražákové