Vítejte v Tylovicích...

Ze vzpomínek babičky Ireny

Kromě fotky mám ještě svatební foto mého pradědečka Viktora Kolečka, který zemřel v Tylovicích 5. května 1945, když vynášel granát ze světnice domku číslo 91 a ten na zápraží explodoval.
Viktor Koleček se narodil na Hutisku 31.prosince1912, byl tesařem a do Tylovic se přiženil. Vzal si Marii Vašutovou (někdy kolem roku 1939). Bydleli společně s manželčinou matkou Hermínou Kociánovou a jejím nevlastním otcem Richardem Kociánem, původem z Nového Hrozenkova v domku číslo 91 v Tylovicích. 

Nevlastní tchán byl vznětlivé, mstvivé, agresivní, zlé povahy, hodně pil. Svou nevlastní vnučku schválně posadil na horká kamna. A nevlastní dceři Marii jedenkrát dokonce nachystal na trám nad dveřmi, kde mívali klíč, nádobu s kyselinou sírovou. Měla tehdy velké štěstí, zachránil ji syn.

A jak došlo k rodinné tragédii, při níž zemřel Viktor Koleček? Vrodině se tradovalo, že Richard Kocián přinesl a na stůl položil nevybuchlý ruční granát. Viktorovi řekl, že jej má hned vynést ven, prý mu tam nechali pozdrav Němci. Můj pradědeček zrovna hlídal čtyřletého Lubomíra, dvouletého Zdeňka a v postýlce měl mou sedmiměsíční babičku Irenu. Když granát vynášel z domu, bouchl na zápraží. Nejstarší syn se stihl schovat, prostřední to málem nepřežil, měl vážné poranění hrudníku. Mou babičku zasypala sutina, vyvázla jen se střepinou v kotníku. 

Můj pradědeček je pochován v bezejmenném hrobě v Tylovicích na hřbitově, je zmíněn i na památníku na břehu Bečvy u ZUŠ v Rožnově. Jeho žena se už podruhé nikdy nevdala, jejím celoživotním partnerem se stal Ludvík Janošek z Tylovic. Byl to člověk nesmírně vlídné a přátelské povahy, který s ní vychoval všechny děti. I vnoučata ho velmi milovala. Marie na Viktora nikdy nezapomněla, snubní prsten nosila až do své smrti, kdy se dožila vysokého věku. Říkala, že kdyby nezemřel, měla by s ním aspoň deset dětí. Moje babička by tak aspoň měla sestru, po které celý život toužila.

A jak skončil vrah Richard Kocián? Ten neunesl vinu a v chalupě, na jejímž zápraží k výbuchu granátu došlo, se později oběsil.

Z pamětníků této rodinné tragédie žije už jen moje pětasedmdesátiletá babička Irena.

Autor: Monika Pražáková

Svatební foto Marie Kolečkové, roz. Vašutové (*15. 4. 1914 - 2003), a Viktora Kolečka (*31. 12. 1912 - 5. 5. 1945).

Svatební fotografie novomanželů Kolečkových. Horní řada zleva: Julie Kociánová, provdaná Adamcová (dcera Richarda a Hermíny Kociánových), Františka Kolečková, vdaná Hoňková, Jaroslav Koleček (bratr Viktora, Hutisko), neznámá žena,neznámý muž, Ludvík Mizera (zřejmě bratranec) a  Richard Kocián, nevlastní tchán.

Spodní řada zleva: Paní Kliková, manželka Jaroslava Kolečka, ženich Viktor Koleček, nevěsta Marie Kolečková, roz. Vašutová, Zdena Tobolová, roz. Křenková a Hermína Kociánová, roz. Vašutová.

Zdeněk Koleček, syn Marie a Viktora Kolečkových, se narodil 7. 3. 1943.
 

Svatební fotka mých prarodičů Milana Lešky (nar. 20. 12. 1945, je po smrti) a Ireny Leškové, rozené Kolečkové (nar. 24. 10. 1944).

Foto: archiv Moniky Pražákové