Vítejte v Tylovicích...

Pro armády po celém světě začali být strojní inženýři všeho druhu na přelomu devatenáctého a dvacátého století zcela nepostradatelní. V Československu do takové role vyrostl František Placák, který své zkušenosti začal s válečnou výrobou sbírat už za první světové války a po ní se vedl pobočky Škodových závodů.

S prudkým rozvojem techniky na počátku dvacátého století a s počátkem využití spalovacích motorů pro vojenské účely vzrostl význam technicky vzdělaných důstojníků. Díky vyspělému českému technickému školství měla od počátku takových vojáků dostatek i československá armáda. Jedním z nich byl také Ing. František Placák, který se významně zapsal do rozvoje čs. vojenského automobilismu.

František Placák se narodil 26. srpna 1886 v Tylovicích u Rožnova pod Radhoštěm. Vystudoval strojní oddělení Vyšší státní průmyslové školy v Brně, ovládal němčinu, ruštinu a polštinu, částečně angličtinu. Prezenční službu v rakousko-uherské armádě nastoupil 1. října 1907. Sloužil u pevnostního dělostřelectva a dosáhl hodnosti poručíka.

Od roku 1908 působil jako konstruktér v První brněnské strojírně. Jako mnoho jiných krajanů odešel kolem roku 1910 za prací do zahraničí. Ve Varšavě, patřící tehdy ruské říši, byl šéfem dílen a technických kanceláří firmy Schöfer-Budenberg. Byl aktivní také v českém krajanském hnutí. Po vypuknutí války v letech 1915 a 1916 úspěšně racionalizoval výrobu v permské zbrojovce, v iževském arzenálu a petrohradské továrně na dělostřelecké náboje. 

V roce 1917 byl zvolen za člena Odbočky Čs. národní rady v Rusku. Do čs. armády se přihlásil 10 .srpna 1917, zařazen byl 13 .prosince 1917 k 1. dělostřelecké brigádě. Od 26. února 1918 byl povýšen na praporčíka a stal se velitelem automobilní čety Čs. leteckého a automobilního oddílu u štábu Čs. sboru. Po odjezdu do Vladivostoku a po zahájení operací proti bolševikům zformoval automobilní oddíl Východní skupiny čs. vojsk. Od 1. listopadu 1918 organizoval autoslužbu Čs. sboru, 1. ledna 1919 se stal velitelem autoparku a zároveň autoreferentem při štábu čs. vojska. Za svou činnost v Rusku obdržel řadu vyznamenání.

Do vlasti se vrátil v hodnosti kapitána v roce 1920. Sloužil u automobilního praporu 3 a v roce 1921 odešel do zálohy. Krátce působil jako podnikový ředitel ve firmě K. R. Ježka v Havířově a poté nastoupil do Škodových závodů v Plzni jako konstruktér. Byl aktivní také v Západočeském aeroklubu. Od roku 1930 působil jako viceředitel Škodovky pro závod v Dubnici nad Váhom, kde se podílel mimo jiné na vývoji dělostřeleckých zbraní pro čs. opevnění. 

V roce 1939 se musel vrátit do Čech, kde poté působil jako ředitel Škodových závodů v Praze na Smíchově. V roce 1942 byl jako bývalý legionář penzionován. Do roku 1945 pak působil jako technický poradce ve firmě Autoarma. Po osvobození působil v Čs. závodech kovodělných a strojírenských n. p. Po komunistickém převratu mu bylo „z důvodu ohrožení hospodářských zájmů republiky“ ještě v září 1948 odepřeno vydání cestovního pasu. Kdy František Placák zemřel, není doposud přes veškeré mnohaleté úsilí známo.

Autor: Tomáš Jakl
foto archiv VHÚ